Historie závodu Benediktovy noci se začíná psát na přelomu let 1992/93. Vedoucí českobudějovického 15. skautského oddílu Šafi chtěl navázat na tradici akce pořádané ČSTV, jménem Filipo-Jakubská noc. Původní trasy závodu byly vždy stejné. První (kratší) ze Sokolského ostrova v ČB na horu Kluk a zpět a ta druhá (delší) navíc přes Kleť. S pádem režimu však zanikla i tato akce, a tak se ji skauti pokusili obnovit. A vznikla tedy dnešní Benediktovka. První ročník začínal pouze se čtyřmi hlídkami, složenými takříkajíc z největších odvážlivců. Trasa byla vedena jako okruh se startem i cílem na skautské základně Valcha. Z prvotního malého plánu se zrodila tradiční středisková akce. Ročníky byly čím dál tím silnější a počty účastníků se blížily sedmdesátce. Další z členů 15ky – Fík zajišťoval výrobu diplomů a zvadel. Cíl závodu byl od začátku jasný – sáhnout si na dno.

Šafi vzpomíná, že ne všechny ročníky se zrovna odbyly bez napětí. Například jeden ze skautů se kdesi před Budějovicemi ztratil a celých pět hodin ho organizátoři marně hledali. Až nad ránem jim poté sdělili rodiče, že zatoulanec je již dávno v posteli. V jiném ročníku byla pro změnu diskvalifikována skupina skautů, kteří více než polovinu trasy projeli džípem. Co do úkolů, cílem bylo vždy účastníky pobavit. Jak vzpomínal Vojta Prokeš, velmi oblíbeným úkolem organizátorů byl například takový, kdy se celý tým svlékl do trenek, následně jim bylo zamícháno oblečení a oni byli nuceni si jej v rychlosti obléci zpět. Často se tak stávalo, že závodníci absolvovali zbytek trasy v o několik velikostí menších botách. Dalším fenoménem se stal roverský klub 11. oddílu, kdy kluci několik závodů „běželi“.

Štafetu v organizování Benediktovky převzal 11. oddíl a s ním přišly nové úkoly. Zazpívat společnou píseň na magnetofon, vymodelovat sochu svatého Benedikta z modelíny (náročné zvláště v mrazivých teplotách), nebo lovit klíče v hrnci špaget, aby jste mohli osvobodit svého kolegu zamčeného v truhle. Jedenáctka se pak na dlouhou dobu stala vítězem ceny Zlaté křusky.

Po jedenáctce se organizování opět vrací do 15. oddílu a pomyslnou štafetu přebírá Viktor. Do práce se ve svých 16ti letech pouští s velkým odhodláním. Vzniká nový organizační tým Benediktovy noci – Mourek, Viktor, Čipera, Vločka. Opět se objeví nové nápady a vtipné úkoly: štafeta v podobě hodu vajíčkem, recitování budovatelské básně za použití zajímavých rekvizit (barel na vodu, palice, baterka, saně), složení podsady na čas, válení traktorové pneumatiky vytyčenou dráhou a jiné. Jindy se zkoušela výdrž a tvořivost: Na stanovišti Pod Dubem nedaleko Boršova museli závodníci vybarvovat omalovánky a přitom doprovázet své dílo společnou písní Pod dubem, za dubem z filmu Lotrando a Zubejda. A konečně došla řada i na siláky – skupina po příchodu na stanoviště obdržela školní dětskou židli a musela ji v co nejkratším časovém intervalu „naskládat” do malé bedýnky za pomoci pilky, nůžek na plech a palice.

(povídá Šafi, záznam Vločka, editace Tygr)